Rubrika: Martin Froulik

Pruh od země s kožešinou, nohu jelena zakotvenou v patce sloupu. Více jich vedle sebe, jak se koupu, živé totemy situačně navazující. Archiválně zakončené.  Propojení starého, udávajícího stálost kultury, souboje lasery kolem pokoje. Vytesané dějiny v doufání vývoje a ponaučení ukončené hranou rozvoje? Star trek nebo Star wars?

Lesní Pych

Honák bičem krav implementuje vlasy panen všech prstenů.

Na zádech utažený opaskem pytel, ve tvarech historie, z kterého zní Formal de Hit strachu a křiku, nese si špína laní v dlani.

V nadživotním Kanálu drží paviána a popíjí Kolakol.

Historkou, že je ze lva a opice vyvažuje stůl o jedné noze.

Koktajíc plamen vášně co nese oheň stěn, podá plewell popkytce a sdělí: stačí to late…………

Když se rozejdeš s životem zjistíš, že všichni měli pravdu o tom, co doopravdy děláš, s kým jsi a kde jsi. Slyšel jsem kroky a šel za nimi, poslouchal je. Dělal  co mi řekly. V tom snu si jediná nebyla. Jediné co mě ponuklo, že my chodíme k bohu a za námi ďábel. To kroky mé se staly. Kdo jsi! Kdo jsi? To slyšíš, vždy když na tě někdo promluví. To slyšel jsem a nechci slyšet.

Co to pro mě znamená? Každá odpověď se týká egoistické interupce. Ale nic, to neznamená. Je to pro mě vyplakané srdíčko, velká párty, rozjetý holky na baru, uvidět život kolem vás, koloběh spokojených lží a utonulých představ. Zdárných návratů a pestrých dek, na kterých sedí celá skutečnost. Jsme to my a my určíme, co to bude.