fleshandbrain.bandcamp.com/releases
fleshandbrain.tumblr.com/
fleshandbrain.com/
Video by Marie Hájková & Petr Šprincl:
Your day, your sunshine. Keep your sunshine.
fleshandbrain.bandcamp.com/releases
fleshandbrain.tumblr.com/
fleshandbrain.com/
Video by Marie Hájková & Petr Šprincl:
PELADA (CAN)
Rising stars of the Montreal electronic scene, Pelada have resonated with audiences for their unique blend of early Chicago house, Detroit techno and inspired dance music with fierce Spanish vocals – dubbed by some as “acid punk”. The duo, comprised of vocalist Chris Vargas and producer Tobias Rochman, create a sound combining a patchwork of sequenced analogue synths, drum machines, voice and samplers that is both urgent and powerful. As a result, their live sets are living and breathing entities, energetic and combative.
https://soundcloud.com/
https://vimeo.com/
http://youtu.be/
https://thump.vice.com/
JAKUB ADAMEC (CZ)
Nedávno Jakubovi vyšlo solo album „Are You Human? Confirmed.“
Na MikMusik a BDTA. Jakub je také známý jako 1 půlka dua Ilove69popgajů.
https://
https://
WHYDIE?
https://beta.mixcloud.com/
140kč
I LOVE 69 POPGEJU (CZ)
Elektro punk / trash disko / outsider dance itd.
Duo Jakub Adamec i Pavel Pernický (Marius Konvoj) idą razem własną drogą od 2001 r., tworzą własne trendy i to z nich czyni prawdziwe zjawisko na czeskiej scenie niezależnej i undergroundowej. Kochani lub znienawidzeni zagrali ponad 160 koncertów głównie po Europie Środkowej (np. z Felixem Kubinem, Final Fantasy, Kevin Blechdom, Future Islands, Deucem, 8 Rolkem i innymi.)
https://www.facebook.com/
https://
https://www.youtube.com/
https://www.youtube.com/
https://www.youtube.com/
Marius Konvoj (CZ)
cyber punk/digital hard core
Projekt ostatniego mutanta bohatera i jego żony szukających przyczyny. Miłość buduje świat. Ostrawski artysta Marius Konvoj jest jedną z kluczowych postaci w czeskim świecie sztuki w ciągu ostatnich dziesięciu lat i jest jednym z najważniejszych współczesnych artystów na lokalnej scenie. Twórczość naładowana wspomnieniami, doświadczeniami, zaangażowaniem własnego ciała, seksualnością, poszukiwaniem sił życiowych i wolnością – nie ma przyszłości, nie ma przeszłości, jest absolutna teraźniejszość. Neo Ego.
http://mariuskonvoj.cz/
https://soundcloud.com/
https://www.youtube.com/
I LOVE 69 POPGEJU
POPGEJU = SVOBODA = FREEDOM
//
bilety:
15 zł po rezerwacji na inicjatywa.poglos@gmail.co
20 zł bez rezerwacji
Jakuba Adamce není třeba dlouze představovat. Jen málokterý český umělec a kurátor dokázal poslední dekádu tak zásadním způsobem propojovat současnou českou a polskou uměleckou scénu. Z tohoto důvodu se v tomto zcela ojedinělém večeru představí nejen jako hudebník (se svým novým albem), ale také jako autor několika svých vybraných prací na pomezí videoartu a dokumentární mystifikace.
Jakubovou domovskou formací je ostravská kultovní úderka I LOVE 69 POPGEJU, která se zformovala na půdě ostravské fakulty umění a stala se legendárním a zásadním hybatelem tuzemské avantgardní hudební scény. A právě jeho stávající polovinou, Jakuba Adamce, okolnosti jeho posledních životních a uměleckých posunů dovedly k sólovému materiálu s názvem Are You Human? Confirmed. Díky intenzivní spolupráci s polským labely Mik Musik/BDTA a Flesh&Brain v rozmezí přibližně posledního roku vznikl materiál, který nyní přiváží Jakub prezentovat živě i do Hradce Králové. Materiál jeho nového alba odráží změny a stavy, kterými za poslední rok prošel – ukončení dlouholetého vztahu, změnu práce a přesun z českého maloměsta do polského velkoměsta. Deska reflektuje také Adamcův zájem o mimozemskou civilizaci, hledání pravdy o životě, jeho smyslu. Spojuje neklid a nepokoj s momenty zenu a harmonie. Krásu a šum. Ostrý pohled i halucinace a opojení. Minulost i budoucnost, a hlavně přítomnost. Obsahuje málo slov, víc abstrakce. Dost melodií, ale i zvuky z kosmu a z internetu. Světlo i temnotu. A taky, jak autor dodává, „celkem dost kopáku, protože dokud srdíčko bije, kopák jede.“
DVDJ NNS (Kateřina Blahutová) je spoluzakladatelkou post-estetické multimediální platformy LOLLAB a životně důležitým kolečkem v soukolí pomyslného party stroje pražského kolektivu KSK. Ať již tvoří projekce, hudební sety či design, vždy transformuje svoje mnohotvaré vidění v audovizuální formu čirých objektů, mapovaných textur a digitálního slizu. Jako klubový selektor odhaluje různorodé průniky mezi urban music, sofistikovaným kanály tanečních parketů a virtuálními entitami.
Gqom, house, kuduro, pop a Prince Of Denmark v selekci redaktorů magazínu Ditchmag. Premiérově v sestavě Viat, Tomaszewski a College Dropout.
Prieskum sa nezadržateľne blíži. A s ním aj váš zlatý večer prieskumu kde si všetci po obhajobách konečne oddýchneme a oslávime úspešný koniec. Radi by sme zverejnili prvých účinkujúcich, sme naozaj radi že nás počas noci budú sprevádzať aj legendárni I LOVE 69 POPGEJU!!! IL69PGŮ existujú od roku 2001. Reprezentujú vysoké a nízke. Pre jedného apokalyptický dance, pre druhého disaster nuDisco, stále však maják v bahne. Zostavu tvorí Jakub Adamec a Marius Konvoj. Máme sa na čo tešiť!
Vernisáž výstavy študentských prác zimného semestra Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave.
Okrem prednášok a diskusií sa môžete ako vždy tešiť na bohatý hudobný program vo večerných hodinách.
Vernisáž sa bude konať v priestoroch novej Cvernovky v bývalej chemickej škole na Račianskej ulici. Súčasťou vernisáže bude aj zahájenie čapovania Persea, zimného ležiaku ktorý práve oddychuje a čaká na vás.
*** BARTEK KUJAWSKI (Łódź / PL) ***
Bartek Kujawski (znany również jako 8rolek) wydaje płyty i koncertuje od piętnastu lat. Ma na swoim koncie wydawnictwa w wytwórniach Mik.Musik, BDTA, Sangoplasmo, CockRockDisco, Warsztat8r i Raban. Występował na wielu festiwalach w kraju z zagranicą, między innymi na: Club Trasmediale (DE), Wien Modern (AT), SKIF (RU), Fusion (DE), NEXT (SK), PHONO (DK), Unsound (PL), Nowa Muzyka (PL). W styczniu tego roku premierę miał jego ostatni album zatytułowany „A kto słaby, niech jada jarzyny“. Przez recenzentów porównywany był do dokonań artystów takich jak Oneothrix Point Never, Holly Herndon czy Arca. Pod koniec listopada nakładem BDTA i Mik Musik ukaże się druga tegoroczna premiera od Bartka – materiał zatytułowany „Daily Bread“.
http://bdta.bandcamp.com/
***JAKUB ADAMEC (Warszawa /PL <-> CZ) ***
Jakub Adamec znany jest z szalonego i całkiem słynnego zespołu I LOVE 69 POPGEJU. To Czesi. To ważne. Ich ostatnia płyta „Let’s Gold Corridor“ została przez niektórych czeskich krytyków uznana za „być może najlepszą czeską płytę w historii“ i aczkolwiek ze względu na zawartość, może to wydawać się sądem ryzykownym czy nawet kontrowersyjnym, jednak coś w tym definitywnie jest. Jakub od kilku lat mieszka w Polsce, współpracuje z polskimi i czeskimi artystami. Jest twórcą zajmującym się różnymi polami sztuki, psychodeliczną, post-popową magmą na granicy notorycznego wybuchu. Jest bardzo odważny i dość radykalny, broni swojej wizji świata bardzo dokładnie i bezkompromisowo. 11.11.2016 nakładem Mik Musik oraz BDTA ukaże się jego druga solowa płyta, zatytułowana „Are You Human? Confirmed.“
„Materiał zamieszczony na płycie został stworzony w ciągu ostatniego roku i więcej. Dokładnie nie pamiętam i nie jest to aż takie ważne. W każdym razie odzwierciedla on pewne zmiany i stany, których przeszedłem w ciągu tego okresu. To znaczy w życiu osobistym i zawodowym lub tak po prostu w życiu. Bo to po prostu nie tylko o muzykę chodzi, prawda? Skończyłem długotrwały związek, który był już zbyt długo nieszczęśliwym. Zmieniłem pracę. Przeniosłem się z małego czeskiego miasteczka do dużego polskiego miasta. Tak, jak zawsze, na nagraniu można znaleźć najróżniejsze relacje. A poza tym także zainteresowanie pozaziemską cywilizacją, poszukiwanie prawdy o życiu – jego znaczeniu – w rzeczywistości i w internecie.“
http://bdta.bandcamp.com/
Wjazd: 15zł
*** Signál WOW. CAPTCHA styl. Potvrzuj svoje člověčenství. Každičký den. ***
Jakub Adamec (CZ/PL)
Polovina apokalyptického kultu I LOVE 69 POPGEJŮ přichází s novým albem „Are you human? Confirmed.“ do Ostravy!
Neklid, nepokoj, ale momentama taky zen a harmonie.
Krása i šum.
Ostrý pohled i halucinace a opojení.
Dost melodií, ale i zvuky z kosmu a z netu.
Celkem dost kopáku, protože dokud srdíčko bije, kopák jede.
Světlo i temnota.
Album vyšlo v česko-polské spolupráci Flesh&Brain, Mik Musik a BDTA.
https://mikmusikarchive.bandcamp.com/album/are-you-human-confirmed
http://jakubadamec.com/
https://soundcloud.com/
17:00 | GUM | Jozef Mrva: Body Armor | kurátor – Viktorie Schrötterová | vernisáž | Proč se dívat na zvířata?
18:00 | VD | Alexandra Moralesová & Georgy Bagdasarov: dis(play) | vernisáž | PAF Art
19:00 | A | Jiné vize CZ | slavnostní zahájení PAF 2016 a vernisáž | kurátor – Karel Císař | Jiné vize
20:00 | KBT | Také ticho může být příčinou bouře | performance – Luis Macías (ES) & Adriana Vila Guevara (ES), Alfredo Costa Monteiro (PT) | Film Labor
21:00 | FS | Morava, krásná zem II (premiéra), Morava, krásná zem I | r. Petr Šprincl | CZ | 2016; 2015 | 43′13″ + 30′ | projekce | Aport animace
22:30 | DS | Lolina (EE) & John T. Gast (US) & Edith Karlson (EE) | AV performance | Proč se dívat na zvířata?
00:00 | FS | Zajímavá doba aneb Jak se dívat na zvířata, spolužít s nimi a učit se od nich | projekce – Václav Janoščík online | Proč se dívat na zvířata?
00:00 | CTT | Jakub Adamec: Are You Human? Confirmed. | koncert | Aport animace
01:00 | CTT | PAF Guests | DJ set
Více info o PAFu: http://www.pifpaf.cz/
released November 11, 2016
Mik Musik / BDTA 2016 (CD/DL edition)
→ mikmusik.org → bdta.pl
we współpracy z Flesh&Brain 2016 (MC edition)
→ fleshandbrain.com
recorded by Jakub Adamec, Č. Těšín & Warszawa, CZ/PL, 2015/2016
→ jakubadamec.com
mixed by Petr Štark & Jakub Adamec, Perth & Warszawa, UK/PL, jul./aug. 2016
mastered by Wojciech Kucharczyk, Skoczów, PL, oct. 2016
graphic design by Lukáš Zálešák, Ostrava, CZ, oct. 2016 (CD cover), by Jakub Adamec, Warszawa, PL, nov. 2016 (DL cover)
„Signál WOW. CAPTCHA styl. Potvrzuj svoje člověčenství. Každičký den.“
Ja̢kub͠ ͝Adam̀ec͠ (CZ/PL)
Neklid, nepokoj, ale momentama taky zen a harmonie.
Krása i šum.
Ostrý pohled i halucinace a opojení.
Polovina apokalyptického kultu I LOVE 69 POPGEJU poprvé živě představí materiál ze své nové sólo desky „Are You Human? Confirmed.“ Elektronický průvodce změnou, vesmírem, mimozemskými civilizacemi a životem – reálným i virtuálním.
Málo slov, více abstrakce.
Dost melodií, ale i zvuky z kosmu a z netu.
Celkem dost kopáku, protože dokud srdíčko bije, kopák jede.
Album vychází ve stejný den v česko-polské spolupráci Flesh&Brain, Mik Musik a BDTA.
http://jakubadamec.com/
https://soundcloud.com/
Új Bá͠l͏a͟ (HU)
Maďarská verze dekonstruovaného techno-šamanismu.
Špína, odcizené melodie a rytmus ohlodaný na kost.
V první polovině roku vydal vynikající desku „Boka“ u labelu BABA VANGA a zatím poslední zhmotnění jeho hudby se nachází na čerstvě vydané kazetě „Butcher’s Tears Dry Slower Than The Average One’s“ pod labelem Altered States Tapes.
https://soundcloud.com/
Ḿol͠l̨y̴ (CZ)
Pražský elektronický producent Molly doluje ze svého analogového gearu hudbu na pomezí techna, acidu, minimalu a dalších stylů.
Čerpá z klasik, ale zároveň se úspěšně vyhýbá žánrovým klišé.
https://soundcloud.com/
vstup: 100,-
IRON NOIR, KUCHARCZYK, JOHN LAKE, JAKUB ADAMEC + niespodzianki czyli OSTATNI KONCERT W CIESZYNIE.
Zapraszamy na niedzielny koncert! „Wlot free“ 😉
IRON NOIR
Duet Wojciech Kucharczyk / Łukasz Dziedzic. Postetno, posthouse, postdark i yes wave. Są w stanie improwizować bez końca lub w bardzo jasno sprecyzowanym celu. Używają akustycznych instrumentów samplowanych na żywo, tworząc złożone, rytmiczne konstrukcje. Lub ich nie używają. Lub nie używają instrumentów w ogóle. Żadnych. Ich debiutancki materiał ukazał się na CDR nakładem BDTA w lutym 2014 roku, niedługo potem zespół zawiesił działalność. Odwiesił ją specjalnie na festiwal Biedopad i przy okazji nagrał „Renversé EP“.
https://www.facebook.com/
https://bdta.bandcamp.com/
https://www.youtube.com/
https://www.youtube.com/
JAKUB ADAMEC jest artistą audio i vizualnym. Kilku lat mieszkał w Polsce i kilku lat mieszka na granicy w Cieszynie. Współpracuje z polskimi, czeskimi i słowackymi artystami, też jako kurator. Jest twórcą zajmującym się różnymi polami sztuki, psychodeliczną, post-popową magmą na granicy notorycznego wybuchu. Jest bardzo odważny i dość radykalny, broni swojej wizji świata bardzo dokładnie i bezkompromisowo.
W 2012 r. został wydany jego pierwszy solowy album zatytułowany TRAVELLING IN TIME (ŚWIEŻY KURZ/SVĚŽÍ KURZ) przez Mik.Musik.!. W tej chwili przygotowuje materiał na drugi solowy album. Kawałki tego materiału zaprezentuje na ostatnim koncercie. Od 2001 r. tworzy zespól I LOVE 69 POPGEJŮ. www.jakubadamec.com
https://soundcloud.com/ilove69popgeju/jakub-adamec_look-thats-you-there-yesthats-me_demo-version
John LAKE
Janek Jezioro na koncie ma szereg wydawnictw dla BDTA, album dla Mik Musik! oraz udział w projekcie Iron Noir, a z różnymi projektami koncerty na festiwalach Unsound, Ars Cameralis, Supermarket Art Fair w Szwecji czy Art Meetings w Kijowie. Na swoich płytach i kasetach wydaje hałaśliwą i rozimprowizowaną techno-elektronikę, której wspólnym mianownikiem zwykle bywa analogowy motoryczny rytm, do którego „niektórzy nie potrafią nie tańczyć, a inni tylko wiją się ze strachu”. Poza tym muzycznym przedsięwzięciem działa również pod szyldem Lugozi oraz współprowadzi cieszyńską Galerię Szara.
www.johnlake.pl
https://www.facebook.com/
KUCHARCZYK Wydawca, artysta, menedżer, muzyk, i designer. Działa aktywnie od wielu lat efektywnie łamiąc granice i podziały w sztuce. Ma na koncie kilkadziesiąt płyt, wiele wystaw, książki, albumy i mnóstwo innych rzeczy. Znany jest w Polsce i za granicą – koncertował od Moskwy, Mińska i Tel Avivu przez Paryż i Londyn, aż po Nowy Jork, Miami i Mexico City. Prace wystawiał w nie mniej egzotycznych miejscach, nawet w Betlejem. Od 1995 prowadzi wydawnictwo Mik.Musik.!. Jego zespoły i projekty to The Complainer, Mołr Drammaz, Retro*Sex*Galaxy, Pathman, Go Underground To See More Animals, HWDJazz, Iron Noir, oHUHo. W 2013 roku otrzymał nagrodę w kategorii „Aktivista Roku” przyznaną przez magazyn Aktivist. Od 2014 jest kuratorem sceny Carbon Atlantis/Carbon Central na katowickim festiwalu Tauron Nowa Muzyka.
03. 12. 2015 – 05. 02. 2016
Vernisáž: 3. prosince 2015 v 18.00 hodin
Kurátor výstavy: Jiří Ptáček
Hudební vystoupení: Jakub Adamec (solo elektro 1/2 I Love 69 Popgejů)
Výstavu Pavly Malinové, laureátky třetího ročníku Ceny Rudolfa Schlattauera 2013, lze považovat za pomyslné dovršení Trienále Valmez. Rodačka ze Vsetína na ní spolupracovala s kurátorem, kritikem a publicistou Jiřím Ptáčkem, který tento rok získal Cenu Věry Jirousové pro nejlepšího kritika výtvarného umění. Na vernisáži ve čtvrtek 3. prosince vystoupí také jeden z protagonistů hudebního seskupení I Love 69 Popgejů, Jakub Adamec.
Pavla Malinová (1985) studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí a na Fakultě umění v Ostravě. V současné době žije v Praze. Výstava Úd vé hlavy následuje krátce po vynikající výstavě v pražské galerii Nevan Contempo a představuje výsledky její malířské práce za uplynulé dva roky. V podkroví galerie Sýpka jsou pak vystaveny kresby, které vznikaly přímo na tuto výstavu. Její název autorka vysvětluje lakonicky: „Úd vé hlavy, končetina tvého mozku, u tvé hlavy síto na nápady“.
Kurátor Jiří Ptáček považuje Pavlu Malinovou za jednu z nejzajímavějších malířek mladé generace. „Protože čerpá z ezoterického a folklórního umění, můžeme mít sklon považovat ji za jakousi malující bosorku. Tak tomu ale není. V DNA její malby jsou sekvence poučené jak vizuálními aspekty techna a pop kultury, tak vývojem malířských jazyků v dějinách této disciplíny. Osobní narativ, chcete-li ´příběh´, je prvotním východiskem, od kterého se Malinová vzdaluje skrze událost malby. Divákovým úkolem není porozumět příběhům (o ´nečitelnost´ se ostatně postará sama Malinová), ale zažít nadosobní skutečnost obrazu se stopami osobní identity a ezo-folk-punk dialektem. Důraz na ´hlavu´ jako konající úd lidského těla je vlastně důrazem na komplexitu, v rámci které se prostupuje vědomé s nevědomým, poznatky s emocemi, osobní prožitky s vlastními pravidly malířských forem. Abychom se k tomu více přiblížili, stačí si zkusit odpovědět na jednoduchou otázku: Jsou její nové obrazy jsou figurální nebo abstraktní? U jednotlivých maleb si můžeme odpovědět jedním či druhým způsobem. Při pohledu na celek ale zjistíme, že odpověď nemůže být jednoznačná. Jsou jedním i druhým zároveň. Pavla Malinová usiluje o podobnou syntézu jako řada jejích vrstevníků. Nechtějí umění dělat jednou nebo druhou hemisférou, chtějí, aby umění obsahovalo stopy osobní i kolektivní paměti, psychiky i kultury.“
Prechádzka po „odvrátenej“ strane českej hudobnej scény, ale aj prehliadka toho, čo si v rádiu určite nevypočujete.
Kyklos Galaktikos sú označovaní za budúcnosť českého alternatívneho hip-hopu. Hudobne aj textovo však tento žáner presahujú, veľmi približne by sa dali prirovnať k známejším kolegom z WWW.
Audiovizuálny a napriek názvu slušný projekt Piča z hoven (◊►≈) zahaľuje popové melódie do melancholicky potemnelých nálad. Vražedne čistá lyrickosť textov je doplnená o nemenej vražednú videoprojekciu.
Na jar tohto roku vydali split kazetu Lidumil Heretik s electropunkovými teroristami I LOVE 69 POPGEJU, ktorí uzatvárajú trojicu vystupujúcich. Pre niekoho apokalyptická tanečná hudba, pre iného disaster nuDisco, stále však jedna z najoriginálejších kapiel od susedov.
Rozhovor tady:
http://a2larm.cz/2015/07/mix-mesice-vole-love/
Tracklist:
I LOVE 69 POPGEJŮ – I Am A (2015)
Marius Konvoj – NEO_EGO (2015)
LO/VE – Negative Friend (its fucking amazing that you are here/Creepy Teepee Audio + Vole Love, 2015)
Like She – Duhový rap (2010)
I LOVE 69 POPGEJŮ – Nikdo (Plastic People cover) (Živel magazine Plastic People Of The Universe cover album/2014)
Jakub Adamec – Mert Gábor (intro na DVD shrnující fungování industriálního festivalu Rettek v Miszkolci/2013)
Wolf Trap – Witch (Wolf Trap/2013)
Jakub Adamec – The Hunters (2004-2012) (TRAVELLING IN TIME (ŚWIEŻY KURZ/SVĚŽÍ KURZ/ Mik.Musik.!./2012)
Möbius – Vidět vodu ze dna (SCHWARZPRIOR remix) (REMIX/2014)
Jakub Adamec – A piece of Ronald’s Supper (ze soundtracku k filmu Marie Hájkové Ronald’s Supper/ Flesh&Brain/ 2013)
I LOVE 69 POPGEJŮ – 32516 (skrytý bonus track ze splitu LIDUMIL HERETIK/Vole Love + Flesh&Brain/2015)
The Happy New Ends – Towers & Chimney (Demo 2012/2010)
Unstable Routine (feat. I LOVE 69 POPGEJŮ) – I’m my hart (MENU sampler 3/2013)
Like She – dat dat (2010)
LO/VE – How Are You (its fucking amazing that you are here/Creepy Teepee Audio + Vole Love, 2015)
Jakub Adamec – Smrt nad zlato Intro (demo) (ze soundtracku k připravovanému filmu Petra Šprincla Smrt nad zlato/2015)
Drinkin Beer – Live from Brno (záznam koncertu/2006)
Videoclip is made by I Love 69 Popgejů + Petr Šprincl.
volelove.com + flesh and brain.tumblr.com
Music, Lyrics: I Love 69 Popgejů
Mastering: Wojciech Kucharczyk
About Popgejů check:
ilove69popgeju.net
facebook.com/ilove69popgeju
ilove69popgeju.bandcamp.com
I Wash My Soul And Rinse It – taken from the compilation album EurNoVision (Soft Bodies Records, 2015).
eurnovision.bandcamp.com/album
softbodiesrecords.co.uk
KOMPILACE REMIXŮ </3
Dizzcock, Ventolín, Fremeni, Marius konvoj a Taťka.)
Největší poděkovaní!!! Věnováno Ladě</3
https://soundcloud.com/lovethecrew/sets/lo-ve-rmxs
It’s finally here! EurNoVision 2015 – 20 artists from 20 different lands compiled together in oddball euphoria!!!
Go get it now on CD & download: https://eurnovision.bandcamp.com/album/eurnovision-2015
TOTO JE ODKAZ!
I Love 69 Popgejů // Piča z Hoven: LIDUMIL HERETIK
(2015, split MC by Vole Love + Flesh&Brain)
IL69PGŮ existují od roku 2001. Reprezentují vysoké a nízké. Pro jednoho apokalyptický dance, pro druhého disaster nuDisco, stále však maják v bahně. V roce 2011 vydali debutový vinyl Let’s Gold Corridor, který shrnoval jejich předchozí činnost. „Electropunkoví teroristé I Love 69 Popgejů na svém debutu stvořili jednu z nejoriginálnějších domácích desek za poslední dobu. Je ale celkem pravděpodobné, že první setkání s ní by mohlo nepřipravenému posluchači přivodit menší duševní šok.“ (Karel Veselý, Nový prostor, 2011). „Nejlepší česká kapela, která ještě nedostala žádnou cenu. Popgejové se kymácejí někde na vratké hranici mezi špatně skrývaným šílenstvím, nezapíraným podléháním hypnotizačnímu efektu mainstreamu a punkovým „fuck off!“ vmeteným do tváře všem, jejichž mozky kolonizoval fiktivní předobraz globální hvězdy.“ (z pozvánky na koncert PGŮ organizovaný pražskou A2, 2012). Teď jsou Popgejů zpátky v plné síle s novými skladbami, po kterých je začnete brát vážně. // IL69PG’s permeated the music scene since 2001. They represent nobility and the riff raff in a single embodiment. Someone call their expression as an apocalyptic dance, someone disaster Nu Disco, but for all of them, PG’s are the light at the end of the tunnel. In 2011, on the release of their debut vinyl “Let’s Gold Corridor”, they poured out uncompromising auditory time bomb summarizing their artistic growth. “Debut album of the electro-punk ‘terrorists’ I Love 69 Popgejů is one of the most original musical event of the last decade. However, it’s highly likely that unprepared noobie might be exposed to a decent nervous breakdown.” (Karel Veselý, Nový prostor, 2011). “ The best Czech act, which has never received any music award. PG’s tottering on the fluffy footbridge between poorly concealed insanity, admitted submission of the mainstream hypnosis and punk’s: ‘Fuck off!’, spitted to the faces of those, who have brain colonized by the fictive archetype of the global superstar.” (snatch from the PG’s venue invitation, organized by Czech magazine A2, Prague, 2012). Well, I Love 69 Popgejů are back now, with a new album. Album, that doesn’t leave any shadows of doubts on our pure souls about how seriously we should take them.
Konceptuální a, i přes název, slušná kapela ◊►≈ vydala své první album Doom na kraji lesa v roce 2012. „Ačkoli to z názvu kapely, který by se hodil spíš na křupanskou zábavovku, není patrné, debut PzH zní mimořádně seriózně, koncentrovaně a na úrovni. Zásadní plus, které PzH povyšuje nad zástupy internetové produkce, jsou české texty. Zranitelným dívčím hláskem podané brutality.“ (Pavel Turek, Respekt, 2012). A wiki doplňuje: „… značný ohlas vzbudila zejména jejich cover verze slovenské státní hymny s českým textem, která jim přinesla slávu ve východním zahraničí.“ Svou temnou elektroniku sami označují jako doom pop. „V rádiach je nehrávajú, možno preto, že si myslia, že budú prekliatí“, (z pozvánky na koncert PzH v bratislavské A4). // A conceptual and, in spite of their name, a decent band PZH released their debut album “Doom na kraji lesa/ The Doom on the Edge of the Forest” in 2012. “Although, the band’s name would suit a redneck rally better, PZH debut sounds extremely gravelly, strenuous and classy. Fundamental advantage of PZH is that they overpower usual awkwardness of the mainstream internet production because of their lyrics in Czech language. A vulnerable girly voice screaming brutalities.” (Pavel Turek, Respekt, 2012). Wiki adds: “…a considerable attention has been drawn particularly by their cover version of the Slovak National Anthem in Czech language, which bring them popularity in the Eastern ‘foreign countries’.” “They are not played in a radio stations, perhaps because DJ’s think they’ll be cursed.“ (snatch from the PZH’s invitation, organized by A4, Bratislava). PZH describe their dark electronic sound as ‘Doom Pop’.
Oběma skupinám je společný přesah z audia do vizuálu resp. jejich prolínání, stírání hranic ironie, absurdu, dramatu a patosu, smysl pro nadstavbu a to, že v určitých kruzích československé scénky vyvolají nelibost či pohrdání. // Both bands share together an overlap between audio and video – it’s blending, blurring of boundaries, irony, absurdity, drama and pathos. They even share resemblance of being hated and resented in certain circles of the ‘Czechoslovakian music scene’.
Tracklist: LIDUMIL (IL69PGŮ): 01 Jak tichá voda břehy melu 02 Běhám kolem Ohně 03 Blíží se bouře 04 I Wash My Soul And Rinse It
Mix: Petr Štark + IL69PGŮ, Mastering: Wojciech Kucharczyk
HERETIK (PZH): 01 Nemůžu spát 02 Černý sníh 03 Maso
Mix: + Mastering: Yak (Jakub Nečas)
Cover and inlay artwork by Petr Šprincl ( ◊►≈ ).
Stahuj/objednávej: BANDCAMP ilove69popgeju@volelove.com
(2015, split MC by Vole Love + Flesh&Brain)
Ostravský křest LIDUMILA HERETIKA: 13. 2. Plan B + host: John Lake (PL) (https://www.facebook.com/events/1379516939020073/)
Brněnský křest LIDUMILA HERETIKA: 14. 2. Kabinet Múz + host: John Lake (PL) (https://www.facebook.com/events/791507594250275/?fref=ts)
First single from the I Love 69 Popgejů + Piča z hoven’s split cassette LIDUMIL HERETIK (by Vole Love + Flesh&Brain). Coming out on February 2015.
Videoclip is made by I Love 69 Popgejů.
Credits:
Music, Lyrics: I Love 69 Popgejů Mix: Petr Štark, I Love 69 Popgejů
Mastering: Wojciech Kucharczyk
FREE DOWNLOAD ——-> https://schwarzprior.bandcamp.com/
Videoclip is made by Mark Ther.
http://markther.com/
Credits:
Režie / Director: Mark Ther
Kamera / Director of Photography: Lukáš Milota
Střih / Edited by: Jan Vidlička
Music, Lyrics: I Love 69 Popgejů
Mastering: Ladislav Mirvald
from the LP Let’s Gold Corridor by Vole Love Production
http://ilove69popgeju.bandcamp.com/
Svätopluk Mikyta se narodil v roce 1973 v Čadci. Studoval na Akademie der Bildende Kuenste ve Stuttgartu, VŠVU v Bratislavě a Hochschule der Kuenste v Berlíně. Žije v Iliji.
Centrum výstavy tvoří „Záves“– fyzická přítomnost apropriované „drapérie“ odkazuje k funkci objektu – kulturního domu města Třince, reaguje na charakter výstavního prostoru, způsobem instalace znečitelňuje/komplikuje samotnou výstavu. Objekt narušuje/nabourává klasické vertikální dělení prostoru na situaci „před závěsem“ a „za závěsem“. Vytváří situaci vevnitř a venku – okolo závěsu.
Součástí výstavy je série monotypií kombinovaných s technologickými přesahy do koláže, linorytu, sítotisku, keramiky, která pracuje s verbálně-vizuální paměťovou stopou, fragmentárním zobrazováním a nahrazováním vzpomínek novými nejednoznačnými obrazy, znejasňováním původních obrazů, které pocházejí z dobových knih (převážně z 2 pol. 20. století) dochází k posunu významů a otevírání interpretačních možností, jejich přenosu do současnosti.
(autorská anotace k výstavě)
Slovo „Der Befehl“, z němčiny rozkaz, přežívá dodnes v štiavnickém dialektu (Banská Štiavnica) ve formě Befel, Befél, je pozůstatkem přítomnosti německé vrstvy obyvatelstva v tomto regionu od začátku 16. do 2. poloviny 20. století. Záves – kus látky anebo jiného materiálu upevněný tak, aby visel.
Mikyta již několik let pracuje na sérii Overdrawings. Používá nalezené fotografické reprodukce, které dále přetiskuje a přepracovává nejčastěji perokresbou. Některé z těchto intervencí jsou téměř nepostřehnutelné, některé striktně formální, ale vždy ukazují nezaměnitelný cit pro grafický potenciál zdrojového materiálu a pro jeho historickou podstatu, kolektivní psychologii ukrytou uvnitř. Sledujeme umělce přivlastňujícího si pozapomenuté fotografie (např. cykly kolektivů z dob kolem II. svět. války), pracujícího z jejich původní estetikou a odkrývajícího nadčasovou utopii z dávno zapomenutých formací baletů a lidských pyramid, ale také na nich můžeme vidět, jak je historie vždy tvořena součtem jednotlivců. Mikyta pracuje s minulostí, ať již osobní či národní (česko)slovenskou. Jeho díla odkazují na politické ikonografie socialistických masových hnutí a na národnostní a náboženské symboly východní Evropy. Prostřednictvím postproduktivního procesu – překreslováním a kolážemi nalezených obrazů, dubluje jejich svůdnou estetiku a odhaluje politickou manipulaci s obrazy, jejichž dopad je cítit dodnes. Někdy jsou jeho intervence, perem a často červenou barvou, sotva znatelné, někdy jsou tak rafinované, že tyto příspěvky vedou k něčemu zcela novému, jak z hlediska kompozice, tak tématu. Mikyta obvykle vytváří cykly děl, která mají být prezentována ve skupinách a kvůli jejich otevřeným korelacím tak vytváří ať už historické nebo osobní asociace.
Více informací o autorovi: http://mikyta.com/
Více informací o galerii: http://www.facebook.com/galerietrinec
Událost na FB: https://www.facebook.com/events/727922990617996/
První výstava Galerie města Třince v novém výstavním prostoru zrekonstruované budovy Knihovny Třinec.
Chléb, hry a umění
25. 10. 2014 – 16. 1. 2015
(vernisáž v sobotu 25. 10. v 18:00)
Vystavující:
Karel Adamus, Radka Kováčiková, Marián Grolmus, Jiří Surůvka, Rudolf Štafa, Filip Turek, Dušan Zahoranský, Kamera Skura
Kurátor: Jakub Adamec
Jaké je místo umění v dnešní společnosti? Jaké je místo umění na malém městě? Jaké místo má v Třinci? Opravdu zde platí hierarchie: werk, hokej a někde vzadu umění? Je také možné, že umění v takovém žebříčku nefiguruje vůbec. Potřebuje vůbec „běžný člověk“ umění ve svém životě? A jestli ano, má být umění pro konzumenta jen bezproblémovou formou zábavy, odpočinku, pastvou pro oči? Ne, umění se má, kromě toho, že vyvolává emoce, navádí k přemýšlení atd., vydávat cestou snahy o změny, i kdyby mělo jít jen o změny v mikro měřítku. Velká část umělců se ve své tvorbě – z hlediska vlastní kariéry pravděpodobně správně – bojí zaujmout jasný postoj k sociálním či politickým otázkám. Kromě toho, velká část umělců doufá, že vytvoří dílo nadčasové a sociální problémy a politika procházejí neustálou proměnou. Nicméně někteří mají důvod se tímto směrem vydávat. Proto, i když má umění tak omezený dopad na společenský i politický život, věřím, že to stojí za to zkusit a tvořit dílo, které by přispělo ke změnám, i kdyby se to mělo týkat, jak už bylo řečeno výše, „jen“ jakési mikro škály. Umění je často na vrcholu jevů, které definují nové trendy a módu. Pokud umělci zpracovávají nejrůznější důležité společenské otázky, může se pak tento fenomén podobat semínku zasazenému do půdy – může začít klíčit.
Výstava Chléb, hry a umění, spíš než předkládat hotová řešení či recepty na danou situaci, má raději pokládat otázky vedoucí k zamyšlení a k rozpoutání diskuse o daném problému. Prezentováno bude umění, které se doslovně vztahuje k zobrazení témat her a chleba, ale pod prvním plánem či za povrchním vnímáním nabízí skryté významové vrstvy a různé úhly pohledu – vážné i humorné. Otevře se nám široké spektrum možností výkladů a rovin. Chléb – v Třinci jako paralela werku – práce, nesymbolizující jen konečnou obživu – potravu, ale i výdělek, mzdu a její hodnotu. Mít práci se ne vždy musí rovnat tomu mít, co jíst. Jsou různé druhy chleba i práce. Jakým způsobem může pohlížet dělník na umělce a naopak? Chybí vzájemný respekt? A co v případě, že je dělník umělcem či umělec dělníkem jako to bylo např. u místních umělců Adamuse, Štafy či Wojnara? Je umění na piedestalu? Měli by se umělci „snižovat k lidu“? Umění má vrhat světlo na skutečnosti z nového úhlu pohledu. Představa, že se umělci budou stále opakovat, vzývat stereotypy a konvenční myšlení širokého obecenstva, aby se mu tak zavděčili, je pro umění vydávání se nesprávným směrem nebo je tato představa dobře naplňována většinou komerčně úspěšným uměním. Existuje také tendence definovat význam uměleckého díla nikoli na základě jeho duchovního či emočního obsahu, nýbrž podle ceny, jakou má na trhu. A jak je to s podporou umění? Má si umění na sebe samo vydělat nebo má být dotováno? Jsou dotace podmínkou základní kulturnosti dané společenské komunity? Jenže jak je zaručeno, že bude dotace smysluplně udělena a následovně dobře využita? Co je zárukou kvality?
Jiný úhel pohledu či jiné napětí nám může poskytnout vzpomínka na dobu nedávno minulou, kdy bylo možné použít sousloví Chléb, hry a umění jako jeden z nástrojů propagandy. Umění tehdy hrálo důležitou roli, ale bylo to jen kvůli tomu, že v něm tehdejší představitelé moci viděli nástroj politického vzdělávání a zušlechťování socialistického člověka. Vezměme si „čtyřprocentní zákon“** a stovky děl, které díky němu vznikly jen velmi nedávno. Umění tak v tomto případě bylo druhou stranou té samé mince jako Chléb a hry – jen přidaná hodnota/nástroj propagandy. Role sportu v tomto směru je také známá a objevuje se v různých podobách stále.
Výstava by se měla dotýkat vážných témat jako paměť, minulost, propaganda, recyklace, na druhou stranu by součástí Chleba, her a umění měla být také zábava a diváci se tak budou moci setkat s humorem, absurditou či ironií.
* „běžný člověk“ – statistiky mluví jasně – o umění se aktivně zajímají v průměru čtyři procenta české populace. Výraz běžný člověk zde používám pro 96 procent populace, která se o umění aktivně nezajímá. (Kesner, L. (2005). Marketing a management muzeí a památek. Praha, Grada)
** „čtyřprocentní zákon“ – zákon vznikl v roce 1965 a nejde ho spojovat jen s minulým režimem. Podobně se zachovala většina západních států, které v tom i dále pokračují. Vznikala tak díla, jež tvořily estetické dominanty ve veřejném prostoru vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov. (Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a volavky zabývajícím se normalizačními sochami a plastikami)
Více informací o výstavě a galerii: www.facebook.com/galerie.trinec
Událost na FB: www.facebook.com/events/542231445908859/
¨
Galerie města Třince, 21. 10. – 11. 11. 2014
Vernisáž výstavy se uskuteční v úterý 21. 10. v 17 hod.
Ladislava Gažiová se narodila v roce 1981 ve Spišské Nové Vsi na Slovensku. Studovala na košické Fakultě umění v ateliéru Malby Adama Szantpetéryho (2000-2002), na pražské AVU v ateliéru Malby II Vladimíra Skrepla (2002-2003) a na pražské VŠUP v ateliéru konceptuálním a intermediálním Jiřího Davida (2003-2008). Je finalistkou The Sovereign European Art Prize, (Londýn, 2007) a laureátkou Ceny Kritiky (Praha, 2008). Zabývá se malbou. Žije a pracuje v Praze.
Výstava Ladislavy Gažiové s názvem Konec výstavy pracuje s tématem postkoloniálního vnímání umění ve vztahu západ-východ a sebeidentifikaci člověka skrze kulturu obecně. Expozice je tvořená site-specific istalací z obrazů, kde malba expanduje z plátna na stěny galerie. Stěžejním námětem objevujícím se na výstavě je symbol zrezlého vlnitého plechu, který slouží jako metafora odkazující k sociálně vyloučeným regionům, ke slumům a ke stavebním prvkům chudinského obydlí. Instalace je divákovi nabízená ve formě zdánlivě nekompletní nebo ukončené a částečně vyklizené výstavy. Jde o iluzivní hru, která sebekriticky reflektuje umělecké projekty, plytce využívající politickou tématiku ke svým estetickým účelům.
Ladislava Gažiová, původem Slovenka žijící dlouhodobě v Praze, je originální umělkyně, která ve svém díle spojuje kulturu několika prostředí – postkonceptuálního umění, streetartové scény a romského etnika. Gažiová kombinuje techniku šablon přestříkávaných na obraz s podkladovou malbou. Zdobnost využívaná v ranějších dílech vychází z tvarosloví graffiti. Pro Gažiovou je důležité navodit ve svých obrazech atmosféru pocitu, jež se často pojí s nějakým reálným motivem, např. předmětem, figurou nebo prostředím. Emoce vystupující z obrazu jsou lehce přenositelné na diváka, jelikož témata, kterých se tato mladá umělkyně dotýká, jsou transformací obecně lidských postojů a zkušeností. Své postavy umísťuje do naznačeného prostředí místnosti nebo přírody, aniž by tuto prostorovou ukotvenost zcela dovyslovila. Naznačené předměty symbolizující komunikaci – stůl, krabice, antény nebo dráty – se vyskytují téměř ve všech malbách. Velkou pozornost vždy věnuje vizuálnímu přetvoření pocitu plynoucího ze zobrazených motivů, tedy barevnosti a tvarů. Její pracovní technika blízce komunikuje se zvoleným obsahem. Gažiová ráda expanduje z plátna obrazu na stěnu, čímž dosahuje většího „zabydlení se“ své výstavy v daném místě, a návštěvníkovi expozice tak přímo evokuje svou bezprostřední přítomnost. Její malby na zeď nejsou samoúčelným gestem revolty či kritiky galerie uvnitř galerie, nýbrž způsob navození určité emoce. Jinak působí zavěšený obraz, jinak nasprejovaná velká plocha zdi nebo malba na papíru. Tato umělkyně stále aktivně pokračuje ve své tvorbě a posunuje svůj hřejivý, a přesto posmutnělý, výtvarný výraz do neprozkoumaných směrů.
(z textu Markéty Kubačákové, 2010)
Sociálněpolitická témata jsou patrná na první pohled: motivy teroristických útoků, rasová a genderová problematika, vraždy a sebevraždy. Ponuré výjevy jsou odlehčeny odkazy k popkultuře a poetickým charakterem malby. Gažiová používá graffiti techniku a šablonu na přírodní plátno, které nechává působit syrovou strukturou bez malby. Narativnost maleb připomíná krátkou a přesnou lidovou písničku, inspiraci estetikou a ornamentalismem romských komunit východního Slovenska. Gažiová sama hudbu aktivně provozuje, hraje na bicí ve dvou kapelách. Pregnantní a hotový umělecký projev Ladislavy Gažiové je samozřejmý a výrazný, přestože se podobá bezprostřední a spontánní práci, záznamům. Ať už její díla interpretujeme lyricky či sociálně, mají svou vlastní pravdu. Nabízejí pochopení stejně, jako mu unikají. Jak říkal Adorno, díla hovoří jako víly v pohádkách: chceš něco nepodmíněného, máš to mít, ale nepoznáš to. Divák je do obrazů vtažen; komunikace s nimi je zásadnější než jejich interpretace. Důležité jsou pocity.
(z textu Lenky Lindaurové, 2009)
Více informací o výstavě a galerii: www.facebook.com/galerie.trinec
Událost na FB: https://www.facebook.com/events/1492182611034184/
https://vimeo.com/82914848